Archivní slalomky, které jsem měl po Oldovi už dosloužily a je nejvyšší čas na jejich výměnu. Na příštím závodě je nahradí nový model od českého výrobce lyží, běžek a snowboardů firmy Sporten - konkrétně pak závodní model AHV 06 SL. Mé první jízdy na lyžích v roli vozíčkáže byly právě na lyžích této značky. A už teď se nemůžu dočkat, až je projedu na nejbližším tréninku, až se zaříznou do sněhu...

První závody letošní sezóny se konaly tradičně v holandském Landgraafu. Jedná se o příjemný kopeček v obrovské hale, takže se zde lyžuje po celý rok. Jely se zde dva slalomy. První jsem měl rozjetý docela slušně, ale ve třetím kole mi nevydržely nervy a špatně sražená brána mě poslala k zemi... Druhý závod jsem jel mnohem opatrněji a nakonec jsem obsadil pěkné 14. místo s 277 body.  Na paralypiádu se potřebuji dostat pod 220 bodů. Mám ještě velké rezervy a rozdíl mezi jízdou v tréninku a v závodu je obrovský - nervy holt pracují. Jestli někdo víte o dobrém sportovním psychologovi, pište na můj email, nebo rovnou volejte. Děkuju :)

Na první letošní lyžování jsem vyrazil už tento týden na rakouský Pitztal. Po celou dobu bylo pěkné počasí, tak jsem se mohl naplno věnovat rozlyžování a tréninku. Až na zlomenou lyži a vytržené vázání se mi lyžovalo neuvěřitelně. Znát byla především letní příprava, kdy se mi téměř denně věnoval fyzioterapeut a kondiční trenér David Krumpolc. Sezóna může začít ;o)

O čem jsem minulý článek nepsal, je drobná nehoda, které jsem nepřikládal moc důležitosti: hned první den na tréninku v Rakousku jsem se při přesedání na vozík netrefil a spadl na lyžařské vybavení, vyrazil jsem si dech a docela mě bolela žebra(neptejte se jak, to se prostě stává :). Pro jistotu jsme jeli hned do nemocnice, kde mi udělali rentgen a řekli, že mám žebra jen naražená. Tím jsem považoval věc za vyřešenou, neustále mě něco bolí, takže mě to v tréninku nezastavilo a hned jsme vyrazili na kopec. Předepsaná analgetika mě v koňské dávce dokázali utěšit a já mohl trénovat. Kontrolu v ČR jsem již pokládal za bezpředmětnou - otravovat doktory, že mě žebra stále bolí - stejně se s tím nedá nic dělat.

Po návratu z tréninku do ČR jsem se snažil odpočívat, aby bylo na závodech lépe. Chvilku mi to i vydrželo :) Tyto závody byly trošku vyjímečné. Mimořádně jsem vyrazil bez doprovodu všech trenérů (běžně pracují a měli vybrané volno, tak jsem s Kristýnou jel jen s asistentama.) No, těžko se to vysvětluje, až když jsem se postavil na start, zjistil jsem, jak mi trenéři vždy pomáhají při prohlídce trati a před samotným startem, kdy sledují kritická místa a průběžně mě informují, na co a kde si mám dát pozor... Tentokrát mi to chybělo :( 

Trať jsem měl ještě v živé paměti z minulého týdne, což bylo fajn. První den se jela super kombinace (slalom a super obří slalom). SG se jezdí ve vysoké rychlosti a trať už byla dost rozbitá (někomu se podařila i na dvakrát zlomit lyži,) tak jsem jel opatrněji - chyběli mi trenéři a jejich aktuální informace z trati. Slalom už jsem jel naplno a nakonec obsadil 9. místo. Po závodě jsem však cítil paralyzující bolest na žebrech, vzhledem k diagnóze z minulého týdne jsem to však neřešil a v bolestech odjel závody i další dva dny. Celkově se mi podařilo vylepšit body a pořadí ve světovém žebříčku ve všech disciplínách. Tak jsem měl radost.

V Rakousku jsem již do nemocnice nechtěl, tak jsem to nechal až na návrat do ČR, kde mi diagnostikovali 4 zlomená žebra, že to asi v Rakousku přehlédli... No nedá se nic dělat, nikdo není neomylný. Na srůst žeber je však potřeba klid bez pohybu, tím tedy musím ukončit letošní sezónu a na mistrovství Francie se ukáži až příští rok a v plné síle...

Mistrovství ČR se nakonec z důvodu špatných sněhových podmínek nekonalo. Bohužel se není čemu divit, mírnější zimu si nepamatuji. Další závody, které se konají v rakouském Mellau zatím zrušeny nebyly, i když z toho mám trošku obavy. Tento týden jsem se tam byl seznámit s místním terénem a potrénovat na sjezdovkách, kde se závody pojedou. Sněhu je tam dost, ale i když jsme byli mezi prvními na svahu, sjezdovky byly po hodině téměř nesjízdné - rozježděné, boulovaté, měkké a k tomu ještě pokryté čerstvým těžkým mokrým sněhem, v kterém se kousala lyže a zachytávaly stablíky. Stejně jsme jezdili :) Hrozně moc jsem se totiž těšil na otestování nového vybavení od POCu (helma, brýle, rukavice...), které mám od firmy LEVELSPORTKONCEPT, s.r.o., jímž moc děkuji za podporu. A musím říci, že vybavení stojí za to. Helma mimo toho, že je oproti mé staré certifikovaná FIS (což je podmínka pro závody, kterou prozatím organizátoři přehlíželi), úžasně sedne na hlavu, brýle do ní jen zaplují. Po chvilce ježdění ani nevíte, že na sobě něco máte - helma je krásně lehká, pevně a přitom bez tlaku obepíná hlavu, při skocích se ani nehne, zkrátka sedí jako ulitá... Vyzkoušel jsem i několik zorníků, prozatím mi nejlépe vyhovují zorníky Zeiss, které výborně zvýrazňují nerovnosti terénu. Celou dobu však bylo polojasno, a každé podmínky chtějí něco jiného... Po návratu domů mě potěšila i závodní kombinéza od bráchy, který mi ji vyzvedával, ale nějak jsme se dříve nepotkali, tak ji čeká premiéra až příští týden na mistrovství Rakouska. Tak držte palce!