Letošní sezonu začínám a končím v ten samý den. V loňském roce mi začali bolestivé problémy nohy, po konzultaci s profesorem Kolářem jsem se na podzim chystal na plánovanou operaci. To jsem ještě věřil, že zima proběhne, jak má. Díky covidovým odkladům z důvodu nedostatku zdravotního personálu jsem musel čekat až do února. Šlo by to už v prosinci, ale nemocnice měla vyčerpaný limit s mou zdravotní pojišťovnou... Dlouhotrvající rehabilitace mi umožnila jet na první trénink až na začátku léta.

A teď ty lepší zprávy, už před cestou jsem se dozvěděl, že máme nového trenéra: Pavla Fišera - říkal jsem si: "Nějakej děda, no uvidíme, snad má aspoň zkušenosti :D" To byla první výzva, druhá, že jsem přes rok nelyžoval a třetí, že jedeme na Rakouský ledovec Molltal, kde jsem ještě nebyl. Vše bylo jako poprvé. Léto začalo a já místo u vody se soukal do monoski a těšil se na první letošní manžestr. Byla to taková oťukávačka se sněhem i novým trenérem. Podmínky byly super, hlavně ráno, kdy byla pista ještě tvrdá. Na konci kempu jsem měl bohužel zase smůlu a na přibližovací cestičce jsem sebou švihnul a do ČR jsem jel s otřesem mozku rovnou do nemocnice.

Vzhledem k zaváděným opatřením kvůli Covidu jsem vyrazil asi na letošní poslední závody, možná i lyžování vůbec. Ve vzduchu už bylo cítit jaro, v údolí kvetly první kytky... I na počasí v kopcích to bylo znát, jeden den sice pod mrakem, ale jinak slunečné počasí. Sníh byl trošku mokrý, ale byl jsem na to připraven a večer jsme správně namazal. Trať mi sedla a nakonec se mi podařilo vyjet slušné body a dvě 5. místa v SL a dvě 3. místa v GS.

Bohužel ani letos nám počasí moc nepřálo a více jak na trati, jsme trávili čas za oknem, kde jsme sledovali počasí. Pitztal nám poslední roky ukazuje, jak dokáže být zima v Alpách krůtá. Odjel se alespoň jeden obří slalom (14. místo) a tři SG (12., 13., 14. místo). Více jak kdy jindy bylo znát, kdo jak namazal a jaký je schopen zaujmout nejlepší aerodynamický tvar - foukalo tak silně, že v cílové rovince někteří závodníci kvůli silnému protivětru skoro až couvali, ještě, že se máme čím odpíchnout :)

Po delší době jsme vyrazili na Tux - asi už i naposledy :) Pro trénink vožíčkářů to tu moc uzpůsobené není. Pokud se někdo prvně chystáte do Alp a jste na tom jak já, že toho moc nenachodíte, doporučil bych Kaunertal, kde se dá autem dojet až na sjezdovku a hned vyrazit lyžovat. Na Tuxu je několik na sebe navazujících vajíček, než se vůbec dostanete na vrchol. Naproti tomu tréninkové pisty bývají výborně organizované a perfektně upravené. Fotka je z jediného dne, kdy bylo vidět přes údolíčko. I přesto jsme parádně potrénovali na nejbližší závody na Pitztalu, kde nám počasí snad bude přát o něco více.

Konečně ve svém druhém "domově" na Pitztalu:) Počasí vyšlo parádně a jelikož šlo o první lyžování, musel jsem si najít čas i na trošku relaxu na sluníčku. Na říjen sněhu akorát a podmínky parádní.